Luftschraube Posts



Především pro příznivce simulátoru IL-2 Sturmovik uvádím tabulku, jak nastavit trimy a klapky pro vzlet na letadlech, která simulátor aktuálně nabízí:

Výškovka (Elevator)Směrovka (Rudder)Křidélka (Ailerons)Klapky (Flaps)
Bf 109+1 (dolů)nemánemá20° (nepovinné - pro zkrácení vzletu)
Fw 190+1 (dolů)nemánemáSTART pozice
Mig 3040% dolevanemá0
P-40ETO (Take Off)00cca 1/4 - 1/2
Lagg-3040% doleva00
Jak00 (?)nemá0
La-5040% doleva00
Spit V1 čárka (dolů)naplno dopravanemá0
P-393-4° (nahoru)4° doprava00
Mc.20200nemámírně vysunout
I-16nemánemánemá0
A-20 Havoc00022,5° (nepovinné - pro zkrácení vzletu)
Ju-8700nemá0
Pe-200015°
Bf 1100nemánemá20°
Ju 88000Pozice pro vzlet
Hs 12900nemáSTART pozice
He 11100015°

Pozn. Simulátor IL-2 má u všech letounů defaultně nastavené trimy pro vzlet, ne vždy však toto nastavení zcela koresponduje s doporučením v dobových pilotních příručkách. V tabulce jsou uvedena nastavení, která fungují v simulátoru a blíží se co nejvíce doporučením pro reálná letadla (nejsou proto vždy zcela shodná s defaultním nastavení trimů pro vzlet v simu).

Fw 190 A-5 s klapkami v pozici START
Fw 190 A-5 s klapkami v pozici START – ukazatel na křídle indikuje 10°
Fw 190 A-5 ukazatel pozice klapek v kokpitu – žlutá kontrolka znamená pozici START
Ovladače trimů v kokpitu P-39L
Bf 109 G – ukazatel pozice plovoucí výškovky – pozice +1 je doporučena pro vzlet
A-20 Havoc – ovladače trimů

Pro piloty



Simulátory dnes poskytují velmi realistický zážitek z letu i z leteckého boje, podmínkou však je mít nejen dobrý simulátor, ale také kvalitní ovladače. Proto bych dnes rád představil jedny z nejkvalitnějších dostupných pedálů pro PC simulátory, které jsou navíc vyrobeny ve stylu německých druhoválečných pedálů pro Bf 109 či Fw 190.

Pedály se nazývají MFG Crosswind a jejich autorem a výrobcem je Milan Šimundža z Chorvatska. Už z fotografií lze poznat, že se jedná nejen o vysoce funkční, dobře navržený, ale také opravdu krásný kus „hardware“. Pedály jsou totiž  celé vyrobené z kvalitního tmavě šedého kompozitního materiálu. Použití CNC stroje při jejich výrobě pak zaručuje požadovanou kvalitu i přesnost dílů  a tomu odpovídá následně i kvalita výsledného výrobku.

Hi-endový není však pouze materiál, ale také použitá elektronika: pedály používají na hlavní ose 3. generaci digitálních Hall senzorů a jsou připojitelné přes USB kabel (typu A-B) do PC. Hall senzory jsou bezkontaktním prvkem, který je prakticky neopotřebovatelný (na rozdíl od potenciometrů) a garantuje maximální přesnost detekce osy.

Kromě základní osy mají pedály také osy pro brzdy – pro každý pedál jednu. Výborně navržen je systém centrování, který využívá vaček s různým profilem (k dispozici jich máte více druhů – viz ZDE). Na rozdíl od většiny levných komerčně dostupných pedálů, nemají MFG Crosswind pevnou aretaci ve středu. Přesto střed cítíte (více či méně, podle použité vačky), není to však na úkor plynulosti pohybu pedálu přes středovou pozici. Řízení směrovky je tak mnohem přirozenější, přesnější a více podobné skutečným pedálům v reálném letadle.

Tím nejlepším na celé konstrukci je však její maximální nastavitelnost v mnoha směrech. Můžete si nastavit sílu odporu pedálů, sílu odporu brzd, sklon nožních opěrek, vychýlení opěrek z rovnoběžné osy směrem do stran a dokonce i jejich rozteč pomocí speciálních nástavců. Pedály mají navíc v zadní části distanční nastavitelné prvky, které určují, jak daleko od opory (zdi) budou pedály fixované.

Jedinou výtku bych měl k poměrně malé šířce základny u přední strany, která způsobuje, že pokud nepokládáte na pedály obě nohy zároveň, můžete zatížením jedné strany celou sestavu naklonit. Jakmile jsou však obě nohy na pedálech, je celá sestava pevná a stabilní. Navíc tělo pedálů obsahuje čtyři otvory, kterými lze pedály na pevno přišroubovat k nějaké podložce či podlaze. Takto jsem to vyřešil já, kdy jsem použil 3 mm plech jako podložku, na kterou jsem pedály přišrouboval. Celá sestava se nyní nepohne ani o milimetr.

Kromě podložky z 3 mm plechu nastříkaného na černo si můžete všimnout zvětšeného rozchodu pedálů pomocí dokoupených distančních prvků a vyklonění obou pedálů do stran pro pohodlnější usazení nohou. Centrovací pružina je nahrazena leteckou gumou (preferuji nižší odpor pedálů než jaký nabízí možnost seřízení pružiny od výrobce).

Po prvním zapojení pedálů je třeba provést kalibraci zařízení pomocí prográmku, který je možno stáhnou ze stránek výrobce ZDE . Kalibraci jsem provedl pouze jednou a od té doby vše funguje bezvadně.

Rozměry pedálů MFG Crosswid:

TIP: bosky se na pedálech moc dobře neřídí (pedály tlačí do pat), v ponožkách na nich nohy klouzají, pokud si vezmete sportovní boty je to lepší, ale přijdou mi zbytečně robusní a noha je v nich málo citlivá. Nejlepší je obuv s pogumovanou tenkou podrážkou, ideálně bez nutnosti otravného zavazování tkaniček pokaždé, když jdu „létat“. Řešením tak mohou být třeba klasické české cvičky:

A na závěr info o ceně: pedály, jak asi tušíte, nejsou levné – i s distančními doplňky pro větší rozchod pedálů a poštovným z Chorvatska jsem zaplatil 357 EUR. Rozhodně však této investice nelituji. Pedály mám cca 1 rok a nemohu si je vynachválit. Za své peníze jednoznačně dostanete top kvalitu. Pokud to s letáním na simulátorech myslíte vážně, patří MFG Crosswind mezi jednu z nejlepších možných voleb.

Odkaz na stránky výrobce: mfg.simundza.com

Pozn. pro srovnání ukázka, jak vypadaly standardní německé pedály (Bf 109F – simulátor Il-2 Sturmovik):

PC Simulátory



Další výukový film pro P-39, nyní dokonce v barvě z r. 1943. Mimo jiné ve filmu uvidíte nádherné letové záběry Airacobry.

TIP: Originální video bylo převedeno do Full HD rozlišení, proto doporučuji nastavit u videa 1080p a maximalizovat na celou obrazovku volbou v pravém dolním rohu videa.

Film je vyprávěn z pohledu pilota Chucka Randalla, který má nalétáno cca 40 hodin a přeškoluje se na P-39.

(1:25) Chuck nás nejprve seznamuje s chybou jiného pilota, který se dostatečně neseznámil s ovládáním letounu. Tento pilot nezapnul po startu motoru generátor, postupně došlo k vyčerpání kapacity baterie a proto před přistáním nebylo možné vysunout podvozek. Pilot se tedy pokusil o manuální vysunutí podvozku klikou po pravé straně sedačky. Žel ale zapomněl nejprve přepnout vysuvání podvozku na manuál a podvozek se proto nevysunul ani pomocí kliky. Následuje nouzové přistání bez podvozku.

(4:00) Chuck nám předvádí, jak s P-39 správně přistávat.

(6:00) Pilot pokračuje ve výcviku – uvidíme vzlet a popis standardního letového režimu. Poté pilot vystupá do 10 000 feet a věnuje se zde tréningu koordinace a sladění pohybů řídící páky a pedálů s cílem vyhnout se skluzům a ztrátě výšky při horizontálních manévrech. Zmiňuje se o poloměru zatáčky, který je větší než čekal.

(8:15) Test maximální rychlosti (3000 RPM & 52 inHg). Připomíná, že je důležité nejprve zvyšovat RPM a teprve pak přidat plyn (platí zde známá poučka „Keep the prop on the top“). Nesmíme zapomenou otevřít chladič. Maximální povolená doba letu v maximálním režimu je 5 min.

(9:10) Chuck testuje chování letounu při přetažení a ztrátě vztlaku.

(12:10) Jak správně stoupat. Při doporučených hodnotách 2600 RPM & 39 inHg nabírá P-39 výšku nejlépe rychlostí 160 mph.

(13:00) Test utažených horizontálních zatáček ukazuje, že letoun před ztrátou vztlaku dobře a včas varuje vibrováním ocasu a chvěním celého stroje. Následuje názorné vysvětlení, jak Airacobru dostat z vývrtky.

(16:30) Let ve formaci s instruktorem.

(17:50) Chuck zkouší akrobatické prvky pilotáže.

(19:45) Tréning střelby.

TIP na závěr: výborně zpracovaný článek o Airacobře od Farkyho naleznete na serveru palba.cz ZDE

Pro piloty