Archiv autora: <span class="vcard">Tapi</span>



Výrobcem této výkonné zbraně byla f. Rheinmetall‑Borsig a prakticky se začala používat na podzim r. 1943. Pro své kompaktní rozměry (délka byla pouhý 1 m) našel tento 30 mm kanón své místo v řadě letounů Luftwaffe. Jako první s ním byly vyzbrojovány Bf 110G-2 a Bf 109G-6/U4. Primárně tedy byla zbraň určena k zástavbě do letounů určených k rozbíjení spojeneckých bombardovacích svazů. Údajně stačily pouhé čtyři zásahy z MK 108 a bombardér velikosti B-17 šel k zemi (!). Na zničení stíhacího letounu pak stačil dokonce jediný zásah. Pro srovnání lze uvést, že na sestřelení B-17  při použití 20 mm kanónu MG 151/20 s HE municí bylo potřeba obvykle alespoň 25 zásahů.

Zbraň se vyznačovala vysokou kadencí 650 střel za minutu, měla však nízkou úsťovou rychlost pouhých 540 m/s, což se negativně projevovalo ve značném poklesu balistické křivky střely. Při dostřelu 1000 m střela poklesla o 41 m (!). Praticky to znamenalo útočit z maximální vzdálenosti 200 – 300 m. Díky vysoké kadaneci však i z takové blízkosti bylo možné vystřelit cca 3-4 rány na cíl před tím, než se útočí letoun musel odpoutat, aby se vyhnul kolizi s cílem.

Konstrukce zbraně: odpalování bylo elektrické, nabíjení bylo prováděno peumaticky stlačeným vzduchem, a pohyb zápalníku vpřed zajišťovala trojice pružin. Pás s nábojnicemi byl konstruován tak, že se postupně rozpadal na jednotlivé články, když byly jednotlivé prázdné nábojnice (zatlačené po výstřelu zpět do pásu) posouvány ven. Nevýhodou takového řešení bylo občasné roztržení pásu s nevypálenými nábojnicemi, pokud letoun při střelbě prováděl ostrý obrat. Mezi další nevýhody MK108 patřila nemožnost vzájemné synchronizace v případě zástavby více zbraní do jednoho letounu.

Klady však vysoce převážily případné nedostatky: Mk 108 se vyznačoval nízkou hmotností, byl realtivně spolehlivý a nenáročný na údržbu. Také jeho výroba byla poměrně jednoduchá (většina dílů byla lisovaná a zbraň měla minimum pohyblivých dílů) a díky elektrickému odpalovači byla snadná také její zástavba do letounů. Vysoká kadence pak dávala značnou šanci k zasažení cíle i z realtivně krátké vzdálenosti.

Zbraň při střelbě vydávala velmi zřetelný hlasitý zvuk, který byl spojeneckými piloty snadno identifikován. Zbraň proto od nich brzy dostala přezdívku pneumatické kladivo a vzbuzovala u nich oprávněné obavy.

Nejvíce se používala munice typu M-geschoss (minengeschoss) Jednalo se tříštivé střely (HE) se značným destruktivním účinkem. Díky tenkostěnnému plášti střely se však při dopadu netvořilo mnoho střepin. Další používanou variantou byly střely tříštivě-zápalné. Samotné střely měly téměř válcový tvar a délku 205 mm, tj. byly o třetinu kratší než střely pro MK 103.

Granát pro MK108 včetně rozpojovatelných dílů podávacího pásu.

MK108 se používal v těchto letounech Luftwaffe: Fw 190, Ta 152, Ta 154, He 219, He 162, Ju 388, Bf 109, Bf 110, Me 163, Me 209, Me 262, Me 410.

Me 262 nesl zástavbu čtyř MK108 v přídi (kolorovaný snímek).

Na závěr tabulka porovnávající všechny tři typy 30 mm kanónů používaných v letounech Luftwaffe:

MK 101MK 103MK 108
Úsťová rychlost střely900 m/s860 m/s (HE)
640 m/s (AP)
540 m/s
Kadence230-260 rpm380 rpm (HE)
420 rpm (AP)
650 rpm
Hmotnost zbraně139 kg141 kg58 kg
Délka zbraně2592 mm2350 mm1058 mm
Počet nábojů3080neomezeně

MK 108 si lze dnes prohlédnout například v expozici vojenského leteckého mueza Kbely

Zbraně



Dnes jsem pro vás připravil trochu nostalgie: na Youtube jsem objevil raritní barevný film o čs. perutích v RAF z let 1942/43, který odvysílala před lety ČT1. Film není nijak kvalitní a nemá zvukovou stopu, je však velmi pěknou sondou do doby dávno minulé a trvalým svědectvím o čs. pilotech, kteří bojovali ve Velké Británii.

Ve filmu uvidíte piloty i Spifiry ze všech tří čs. perutí:

3. května 1942 pak byly všechny tři perutě spojeny do jednoho stíhacího křídla (Czechoslovak Fighter Wing) se základnou v Exeteru.

Interview



Revi je zkratkou pro „reflex visier“ tedy optický zaměřovač. Revi C12/D byl standardním zaměřovačem používaným na letounech Luftwaffe prakticky po celou dobu války. Prohlédnout si ho můžete například v expozici leteckého muzea Kbely ZDE. Pěkné fotografie tohoto i dalších typů německých zaměřovačů naleznete ZDE.

Obrázek převzat z cockpitinstrumente.de

Zaměřovač obsahoval kromě optiky samotné dále zatemňovací sklíčko, malá pevná mířidla pro případ selhání optiky (aby pilot v takovém případě nebyl zcela odzbrojen) a samozřejmě také ochranné polstrování na přední straně. Zajímavostí je, že v německých letounech byly zaměřovače revi umístěné nikoli ve středu čelního štítku, ale mírně odsazené směrem doprava.

Na rozdíl od svého britského protějšku Reflector Gunsight Mk.II neměl zaměřovač Revi možnost nastavení konvergence ani rozměru cíle. Odhad vzdálenosti cíle byl však podobně jednoduchý. Nejprve si ale musíme vysvětlit, co znamená jednotka mil:

Pozn. v dalším výkladu budu zjednodušovat a pro názornost používat zaokrouhlené hodnoty – matematici nechť prominou.

Všichni víme, že kruh lze rozděli na 360°. To je ale velmi hrubé dělení, proto se v balistice používá jednotka mil (nejedná se tedy o zkratku výrazu „milion“, ale o zkratku z „miliradián„, tj. 0,0001 rad). Pomocí této jednotky lze kruh rozdělit přibližně na 6000 mil dílků, což je pro účely balistiky mnohem přesnější. 1° má tedy přibližně necelých 17 mil dílků.

Představme si nyní kruh a do jeho středu umístěme náš letoun. Pokud v dálce uvidíme nepřátelskou stíhačku (víme, že má rozpětí křídel cca 10 m) a ona se přesně vejde do 10 mil dílků, znamená to, že je od nás ve vzdálenosti 1000 m.

Pokud se nepřátelská stíhačka vejde přesně do 100 mil dílků, znamená to, že je od nás ve vzdálenosti 100 m.
A 100 mil dílků je přesně průměr kruhu zaměřovače Revi C12/D:

Pro jednomotorový stíhací letoun o rozpětí cca 10 m tedy platí:

  • pokud vyplní celý průměr kruhu, je ve vzdálenosti 100 m
  • pokud vyplní polovinu průměru kruhu, je ve vzdálenosti 200 m
  • pokud vyplní třetinu průměru kruhu, je ve vzdálenosti 300 m

Pokud je však cíl větší, je třeba provést výpočet vzdálenosti podle vzorce:

rozpětí   x   kolikrát je cíl menší než průměr kruhu   x   10

Příklad:  Il-2, který má rozpětí 15 m, se nám do zaměřovacího kruhu v uvedeném příkladu vejde 2x: dosazením do vzorce zjistíme, že se nachází ve vzdálenosti 300 m.

A co znamenají značky na osách záměrného kříže a k čemu slouží?

Značky na osách pomáhají při střelbě s předsazením. Pro zjednodušení lze uvažovat pouze dva typy cílů:

a) pomalé cíle (270-300 km/h)
b) rychlé cíle (400 km/h a více)

Pro pomalé cíle znamená kruh v zaměřovači 20° odchylku (anglicky „Angle Off“).
Pro rychlé cíle znamená kruh v zaměřovači 30° odchylku.

Pro cíle s menší odchylkou využijeme značek na záměrném kříži a odhadneme pařičnou pozici cíle uvnitř kruhu podle následujcího obrázku. Pro větší odchylky musíme zahájit palbu dříve, tj. dokud je cíl mimo kruh zaměřovače.

Samozřejmě při střelbě s odchylkou musí být střed zaměřovacího kříže vždy umístěn správně ve směru osy letu cíle, aby cíl „vlétl“ do místa, kam míří naše střely.

Pomalý cíl (rychlost 270-300 km/h) s odchylkou cca 10°. Střed záměrného kříže se ve chvíli, kdy střelec tiskne spoušť, nachází ve směru letu cíle.

A na závěr celé video od autora Requiem, které obsahuje kromě základních informací také praktické testy a spoustu ukázek  použití zaměřovače v simulátoru IL-2 Sturmovik BOK. Doporučuji pozorně shlédnout.

(Screeny použity se svolením autora videa)

Dopručuji také výbornou pomůcku od autora videa – diagramy pro nácvik rozpoznávání úhlu, pod kterým se cíl pohybuje ZDE

Zbraně