Archiv rubriky: Zbraně



Protitankové verze Hs 129 B-2/B-3 nesly pod trupem vždy kanón minimálně ráže 30 mm.

Hs 129 B-2 vyzbrojený 30 mm kanonem MK 103. Letoun Hptm. R. Ruffera (72 zničených tanků).

Existovaly následující verze:

Hs 129 B-2/R2 nesla 30 mm MK 101 se zásobou 30 nábojů. Kanon byl účinný proti lehkým a středním tankům, ale brzy se zjitilo, že neodkáže učinně probít 45 mm čelní pancíř T-34 natož 75 mm pancíř KV-1. V jedné zprávě operačního důstojníka gen. štábu se píše:

MK 101 se v mnoha případech projevil jako nedostatečný. Nepřátelské tanky často nebyly ještě po několika zásazích vyřazeny z boje, nýbrž pokračovaly v jízdě, i když často hořící, nebo s vlečkou kouře. Proto je také pro Hs 129 požadována silnější výzbroj, kterou by bylo umožňeno jedním nebo dvěma zásahy nepřátelské tanky vyřadit z boje. (MBI HS 129)

30 mm MK 101

Hs 129 B-2/R2  byl od pol. r. 1943 vyzbrojován výkonnějším 30 mm MK 103 se zásobou 80 nábojů.  Zbraň byla přizpůsobena k používání nábojových pásů (na rozdíl od bubnového zásobníku MK 101). MK 103 nově používal elektrický odpalovač namísto perkusního a pro nabití další střely využíval kombinaci zákluzu a zbytkových plynů po výstřelu, které uvolňovaly závěr. Tato změna vedla k vyšší kadenci střelby.

Mechanismus MK 103 nebyl v porovnání se svým předchůdcem tak silný, zejména kvůli použití méně kvalitní oceli a lehčích součástí. Proto musela mít tříštivá (HE) munice menší objem střeliviny a to vedlo ke snížení úsťové rychlosti střely o cca 100 m/s.

Tříětivé granáty HE/M vážily 355 g a průbojné granáty APCR  330 g. Průbojné střely probíjely pancíř o síle 42-52 mm při 60° úhlu na vzdálenost 300 m a na tutéž vzdálenost 75-95 mm pancíř při 90° úhlu.

30 mm MK 103 (kolorovaný snímek původně čb)

Lze konstatovat že MK 103 byla účinnější zbraní než MK 101. Svědčí o tom i následujcí úspěch takto vyzbrojených bitevníků v bitvě u Kurska, kde Hs 129 potvrdily svoji přezdívku Panzerknacker (louskáček na tanky) :

Tři dny po zahájení útoku pronikly německé pozemní jednotky více než 40 km za původní sovětské linie a jižní křídlo útočných armád se dostalo až do blízkosti Bjelgorodu, v jehož okolí se prostíraly velké zalesněné prostory. Brzy ráno 8. července 1943 skupina Hs 129 vedená samotným Meyerem zpozorovala množství sovětských tanků zcela nečekaně útočících právě z těchto lesů na odkryté východní křídlo II. SS Panzer-Korps. Meyer se nejprve spojil s Mikojanovkou a vyžádal si posily a pak hned zaútočil. Během 15 minut zde bylo prvních 16 Hs 129B od 4./SchG 2 pod vedením Hptm. Matuschka a pak postupně následovaly 8./SchG 2 vedená Oblt. Oswaldem, 4./SchG 1 vedená Oblt. Dornemannem a 8./SchG 1 vedená Lt. Orthem. Zatímco jedna Staffel útočila, druhá se vracela na základnu, třetí doplňovala palivo a munici k dalšímu útoku a čtvrtá se blížila k cíli, aby znovu zaútočila. Zatímco Henschely útočily na tanky, Major Alfred Druschel vedl své Fw 190 vyzbrojené kontejnery se střepinovými pumami do útoku na protivníkovu pěchotu a mobilní postavení flaku provázející obrněnce. Henschely útočily na tanky z boku a zezadu, kde je pancéřování slabší. Během hodiny byla většina tanků v plamenech, a ty, které se toho ještě byly schopné, se obrátily na útěk. Sovětský protiútok byl zcela zastaven. Bez jediné vlastní ztráty zničily nebo těžce poškodily Henschely pod Meyerovým vedením více než 80 sovětských tanků a mnoho dalších vozidel… Protipancéřovým jednotkám Luftwaffe se podařilo bez jakéhokoliv zásahu pozemních vojsk znovu stabilizovat situaci. O několik dní později se podařilo Luftwaffe podobný kousek znovu zopakovat v bojovém prostoru Armádní skupiny střed. (MBI HS 129)

Další info & foto pro MK 103 viz www.deutscheluftwaffe.de

Hs 129 B-2/R337 mm BK 3,7 se zásobou 12 nabojů. Takto vyzbrojených letounů bylo jen malé množství, protože MK 103 se proti tankům osvědčil, byl lehčí a měl větší zásobu nábojů. Navíc BK 3,7 se už nějaký čas úspěšně používal na štukách Ju 87G, které nesly navíc tyto 37 mm kanony dva a byly v jejich použití rovněž účinné.

BK 3,7 instalovaný na letounu Ju 87 G s podavačem na 6 nábojů.

Hs 129 B-3 – 75 mm  BK 7,5. Jednalo se původně o pěchotní kanón PAK 40L upravený pro použítí na letounech jako bordkanone (BK). Kanón měl zásobník na 12 nábojů, který byl umístěn v trupu (proto verze B-3 musely mít demontované boční MG 151/20). Tato zbraň byla pro letoun velikosti  Hs 129 opravdovým „monstrem“.  Délka kanónu byla 6,1 m, hmotnost 450 kg a každý granát vážil 6,8 kg. Už samotné zastřelování zbraně před odevzdáním letounu bojovým jednotkám bylo problémem – v hale, kde se obykle provádělo, nebylo pro tento účel dostatek místa, proto se zastřelování provádělo skrze okna haly (!) do terčů umístěných na okraji lestiště.

Kadence střelby BK 7,5 byla 30 ran za minutu, to znamenalo, že pilot stihl při útoku na jeden tank vyálit max 4 rány. Obvykle však stačil jediný zásah k plnému zničení tanku. Henschely verze B-3 byly proto úspěšné zejména v ničení těžkých tanků Josef Stalin a vyslužily si díky svému účinnému kanónu přezdívku Buchsenöffner (otvírač konzerv).

Na některých takto vyzbrojených letounech se používal optický změřovač ZFR 3 A:

Používané střelivo: u všech uvedených typů leteckcýh kanónů se k útokům na tanky preferovala tzv. Hartkernmunition tedy průbojné (AP) granáty s penetračním  jádrem z karbidu wolframu. Nábojnice střely byla z lehké slitiny a střela měla ostře špičatý profil.

Porovnání nábojů pro 20 mm, 30 mm, 37 mm, 50 mm a 75 mm kanóny.

Záběry z fotokulometů Hs 129 útočících na motorová vozidla (r. 1944):

A na závěr video ze simulátoru, jak vypadá prakticky útok s 30 mm MK 103 na těžký tank KV-1:

Zbraně



Výrobcem této výkonné zbraně byla f. Rheinmetall‑Borsig a prakticky se začala používat na podzim r. 1943. Pro své kompaktní rozměry (délka byla pouhý 1 m) našel tento 30 mm kanón své místo v řadě letounů Luftwaffe. Jako první s ním byly vyzbrojovány Bf 110G-2 a Bf 109G-6/U4. Primárně tedy byla zbraň určena k zástavbě do letounů určených k rozbíjení spojeneckých bombardovacích svazů. Údajně stačily pouhé čtyři zásahy z MK 108 a bombardér velikosti B-17 šel k zemi (!). Na zničení stíhacího letounu pak stačil dokonce jediný zásah. Pro srovnání lze uvést, že na sestřelení B-17  při použití 20 mm kanónu MG 151/20 s HE municí bylo potřeba obvykle alespoň 25 zásahů.

Zbraň se vyznačovala vysokou kadencí 650 střel za minutu, měla však nízkou úsťovou rychlost pouhých 540 m/s, což se negativně projevovalo ve značném poklesu balistické křivky střely. Při dostřelu 1000 m střela poklesla o 41 m (!). Praticky to znamenalo útočit z maximální vzdálenosti 200 – 300 m. Díky vysoké kadaneci však i z takové blízkosti bylo možné vystřelit cca 3-4 rány na cíl před tím, než se útočí letoun musel odpoutat, aby se vyhnul kolizi s cílem.

Konstrukce zbraně: odpalování bylo elektrické, nabíjení bylo prováděno peumaticky stlačeným vzduchem, a pohyb zápalníku vpřed zajišťovala trojice pružin. Pás s nábojnicemi byl konstruován tak, že se postupně rozpadal na jednotlivé články, když byly jednotlivé prázdné nábojnice (zatlačené po výstřelu zpět do pásu) posouvány ven. Nevýhodou takového řešení bylo občasné roztržení pásu s nevypálenými nábojnicemi, pokud letoun při střelbě prováděl ostrý obrat. Mezi další nevýhody MK108 patřila nemožnost vzájemné synchronizace v případě zástavby více zbraní do jednoho letounu.

Klady však vysoce převážily případné nedostatky: Mk 108 se vyznačoval nízkou hmotností, byl realtivně spolehlivý a nenáročný na údržbu. Také jeho výroba byla poměrně jednoduchá (většina dílů byla lisovaná a zbraň měla minimum pohyblivých dílů) a díky elektrickému odpalovači byla snadná také její zástavba do letounů. Vysoká kadence pak dávala značnou šanci k zasažení cíle i z realtivně krátké vzdálenosti.

Zbraň při střelbě vydávala velmi zřetelný hlasitý zvuk, který byl spojeneckými piloty snadno identifikován. Zbraň proto od nich brzy dostala přezdívku pneumatické kladivo a vzbuzovala u nich oprávněné obavy.

Nejvíce se používala munice typu M-geschoss (minengeschoss) Jednalo se tříštivé střely (HE) se značným destruktivním účinkem. Díky tenkostěnnému plášti střely se však při dopadu netvořilo mnoho střepin. Další používanou variantou byly střely tříštivě-zápalné. Samotné střely měly téměř válcový tvar a délku 205 mm, tj. byly o třetinu kratší než střely pro MK 103.

Granát pro MK108 včetně rozpojovatelných dílů podávacího pásu.

MK108 se používal v těchto letounech Luftwaffe: Fw 190, Ta 152, Ta 154, He 219, He 162, Ju 388, Bf 109, Bf 110, Me 163, Me 209, Me 262, Me 410.

Me 262 nesl zástavbu čtyř MK108 v přídi (kolorovaný snímek).

Na závěr tabulka porovnávající všechny tři typy 30 mm kanónů používaných v letounech Luftwaffe:

MK 101MK 103MK 108
Úsťová rychlost střely900 m/s860 m/s (HE)
640 m/s (AP)
540 m/s
Kadence230-260 rpm380 rpm (HE)
420 rpm (AP)
650 rpm
Hmotnost zbraně139 kg141 kg58 kg
Délka zbraně2592 mm2350 mm1058 mm
Počet nábojů3080neomezeně

MK 108 si lze dnes prohlédnout například v expozici vojenského leteckého mueza Kbely

Zbraně



Revi je zkratkou pro „reflex visier“ tedy optický zaměřovač. Revi C12/D byl standardním zaměřovačem používaným na letounech Luftwaffe prakticky po celou dobu války. Prohlédnout si ho můžete například v expozici leteckého muzea Kbely ZDE. Pěkné fotografie tohoto i dalších typů německých zaměřovačů naleznete ZDE.

Obrázek převzat z cockpitinstrumente.de

Zaměřovač obsahoval kromě optiky samotné dále zatemňovací sklíčko, malá pevná mířidla pro případ selhání optiky (aby pilot v takovém případě nebyl zcela odzbrojen) a samozřejmě také ochranné polstrování na přední straně. Zajímavostí je, že v německých letounech byly zaměřovače revi umístěné nikoli ve středu čelního štítku, ale mírně odsazené směrem doprava.

Na rozdíl od svého britského protějšku Reflector Gunsight Mk.II neměl zaměřovač Revi možnost nastavení konvergence ani rozměru cíle. Odhad vzdálenosti cíle byl však podobně jednoduchý. Nejprve si ale musíme vysvětlit, co znamená jednotka mil:

Pozn. v dalším výkladu budu zjednodušovat a pro názornost používat zaokrouhlené hodnoty – matematici nechť prominou.

Všichni víme, že kruh lze rozděli na 360°. To je ale velmi hrubé dělení, proto se v balistice používá jednotka mil (nejedná se tedy o zkratku výrazu „milion“, ale o zkratku z „miliradián„, tj. 0,0001 rad). Pomocí této jednotky lze kruh rozdělit přibližně na 6000 mil dílků, což je pro účely balistiky mnohem přesnější. 1° má tedy přibližně necelých 17 mil dílků.

Představme si nyní kruh a do jeho středu umístěme náš letoun. Pokud v dálce uvidíme nepřátelskou stíhačku (víme, že má rozpětí křídel cca 10 m) a ona se přesně vejde do 10 mil dílků, znamená to, že je od nás ve vzdálenosti 1000 m.

Pokud se nepřátelská stíhačka vejde přesně do 100 mil dílků, znamená to, že je od nás ve vzdálenosti 100 m.
A 100 mil dílků je přesně průměr kruhu zaměřovače Revi C12/D:

Pro jednomotorový stíhací letoun o rozpětí cca 10 m tedy platí:

  • pokud vyplní celý průměr kruhu, je ve vzdálenosti 100 m
  • pokud vyplní polovinu průměru kruhu, je ve vzdálenosti 200 m
  • pokud vyplní třetinu průměru kruhu, je ve vzdálenosti 300 m

Pokud je však cíl větší, je třeba provést výpočet vzdálenosti podle vzorce:

rozpětí   x   kolikrát je cíl menší než průměr kruhu   x   10

Příklad:  Il-2, který má rozpětí 15 m, se nám do zaměřovacího kruhu v uvedeném příkladu vejde 2x: dosazením do vzorce zjistíme, že se nachází ve vzdálenosti 300 m.

A co znamenají značky na osách záměrného kříže a k čemu slouží?

Značky na osách pomáhají při střelbě s předsazením. Pro zjednodušení lze uvažovat pouze dva typy cílů:

a) pomalé cíle (270-300 km/h)
b) rychlé cíle (400 km/h a více)

Pro pomalé cíle znamená kruh v zaměřovači 20° odchylku (anglicky „Angle Off“).
Pro rychlé cíle znamená kruh v zaměřovači 30° odchylku.

Pro cíle s menší odchylkou využijeme značek na záměrném kříži a odhadneme pařičnou pozici cíle uvnitř kruhu podle následujcího obrázku. Pro větší odchylky musíme zahájit palbu dříve, tj. dokud je cíl mimo kruh zaměřovače.

Samozřejmě při střelbě s odchylkou musí být střed zaměřovacího kříže vždy umístěn správně ve směru osy letu cíle, aby cíl „vlétl“ do místa, kam míří naše střely.

Pomalý cíl (rychlost 270-300 km/h) s odchylkou cca 10°. Střed záměrného kříže se ve chvíli, kdy střelec tiskne spoušť, nachází ve směru letu cíle.

A na závěr celé video od autora Requiem, které obsahuje kromě základních informací také praktické testy a spoustu ukázek  použití zaměřovače v simulátoru IL-2 Sturmovik BOK. Doporučuji pozorně shlédnout.

(Screeny použity se svolením autora videa)

Dopručuji také výbornou pomůcku od autora videa – diagramy pro nácvik rozpoznávání úhlu, pod kterým se cíl pohybuje ZDE

Zbraně