30 mm Maschinenkanone MK 108

Výrobcem této výkonné zbraně byla f. Rheinmetall‑Borsig a prakticky se začala používat na podzim r. 1943. Pro své kompaktní rozměry (délka byla pouhý 1 m) našel tento 30 mm kanón své místo v řadě letounů Luftwaffe. Jako první s ním byly vyzbrojovány Bf 110G-2 a Bf 109G-6/U4. Primárně tedy byla zbraň určena k zástavbě do letounů určených k rozbíjení spojeneckých bombardovacích svazů. Údajně stačily pouhé čtyři zásahy z MK 108 a bombardér velikosti B-17 šel k zemi (!). Na zničení stíhacího letounu pak stačil dokonce jediný zásah. Pro srovnání lze uvést, že na sestřelení B-17  při použití 20 mm kanónu MG 151/20 s HE municí bylo potřeba obvykle alespoň 25 zásahů.

Zbraň se vyznačovala vysokou kadencí 650 střel za minutu, měla však nízkou úsťovou rychlost pouhých 540 m/s, což se negativně projevovalo ve značném poklesu balistické křivky střely. Při dostřelu 1000 m střela poklesla o 41 m (!). Praticky to znamenalo útočit z maximální vzdálenosti 200 – 300 m. Díky vysoké kadaneci však i z takové blízkosti bylo možné vystřelit cca 3-4 rány na cíl před tím, než se útočí letoun musel odpoutat, aby se vyhnul kolizi s cílem.

Konstrukce zbraně: odpalování bylo elektrické, nabíjení bylo prováděno peumaticky stlačeným vzduchem, a pohyb zápalníku vpřed zajišťovala trojice pružin. Pás s nábojnicemi byl konstruován tak, že se postupně rozpadal na jednotlivé články, když byly jednotlivé prázdné nábojnice (zatlačené po výstřelu zpět do pásu) posouvány ven. Nevýhodou takového řešení bylo občasné roztržení pásu s nevypálenými nábojnicemi, pokud letoun při střelbě prováděl ostrý obrat. Mezi další nevýhody MK108 patřila nemožnost vzájemné synchronizace v případě zástavby více zbraní do jednoho letounu.

Klady však vysoce převážily případné nedostatky: Mk 108 se vyznačoval nízkou hmotností, byl realtivně spolehlivý a nenáročný na údržbu. Také jeho výroba byla poměrně jednoduchá (většina dílů byla lisovaná a zbraň měla minimum pohyblivých dílů) a díky elektrickému odpalovači byla snadná také její zástavba do letounů. Vysoká kadence pak dávala značnou šanci k zasažení cíle i z realtivně krátké vzdálenosti.

Zbraň při střelbě vydávala velmi zřetelný hlasitý zvuk, který byl spojeneckými piloty snadno identifikován. Zbraň proto od nich brzy dostala přezdívku pneumatické kladivo a vzbuzovala u nich oprávněné obavy.

Nejvíce se používala munice typu M-geschoss (minengeschoss) Jednalo se tříštivé střely (HE) se značným destruktivním účinkem. Díky tenkostěnnému plášti střely se však při dopadu netvořilo mnoho střepin. Další používanou variantou byly střely tříštivě-zápalné. Samotné střely měly téměř válcový tvar a délku 205 mm, tj. byly o třetinu kratší než střely pro MK 103.

Granát pro MK108 včetně rozpojovatelných dílů podávacího pásu.

MK108 se používal v těchto letounech Luftwaffe: Fw 190, Ta 152, Ta 154, He 219, He 162, Ju 388, Bf 109, Bf 110, Me 163, Me 209, Me 262, Me 410.

Me 262 nesl zástavbu čtyř MK108 v přídi (kolorovaný snímek).

Na závěr tabulka porovnávající všechny tři typy 30 mm kanónů používaných v letounech Luftwaffe:

MK 101MK 103MK 108
Úsťová rychlost střely900 m/s860 m/s (HE)
640 m/s (AP)
540 m/s
Kadence230-260 rpm380 rpm (HE)
420 rpm (AP)
650 rpm
Hmotnost zbraně139 kg141 kg58 kg
Délka zbraně2592 mm2350 mm1058 mm
Počet nábojů3080neomezeně

MK 108 si lze dnes prohlédnout například v expozici vojenského leteckého mueza Kbely